Objevte všech 42 zemí

Perlan je skleněná kupole posazená na šesti nádržích na horkou vodu na kopci Öskjuhlíð v Reykjavíku, kterou navrhl architekt Ingimundur Sveinsson a která byla otevřena roku 1991. Sídlí v ní přírodovědné muzeum s umělou ledovou jeskyní, planetárium s představením o polární záři a replika ptačího útesu Látrabjarg a kolem kupole vede vyhlídková plošina.

Höfði je bílý dřevěný dům u pobřeží v Reykjavíku, prefabrikovaný v Norsku a postavený roku 1909 pro francouzského konzula. Ronald Reagan a Michail Gorbačov se tu setkali na reykjavickém summitu roku 1986. Město ho využívá k oficiálním recepcím, takže návštěvníci ho vidí zvenčí.

Raufarhólshellir je lávový tunel dlouhý přes 1 300 metrů u silnice Þrengsli mezi Reykjavíkem a Þorlákshöfnem, čtvrtý nejdelší na Islandu. Po vyčištění roku 2016 byl roku 2017 znovu otevřen s osvětlením a chodníkem a návštěvníci do něj vstupují jen na prohlídkách s průvodcem, které pořádá provozovatel The Lava Tunnel.

Geotermální výstava je návštěvnické centrum elektrárny Hellisheiði, největší islandské geotermální elektrárny, kterou provozuje ON Power u hory Hengill asi 25 km východně od Reykjavíku. Samostatná prohlídka s audioprůvodcem vysvětluje, jak pára z hlubokých vrtů vyrábí elektřinu a teplou vodu pro oblast hlavního města, s výhledy do turbínové haly a modely elektrárny.

Reykjadalur je geotermální údolí dlouhé asi tři kilometry v Ölfusu, severně od Hveragerði, kterým protéká teplý potok Reykjadalsá. Turistická stezka stoupá od města kolem výdechů páry a bahenních hrnců k potoku, kde se návštěvníci koupou v teplé vodě na úseku vybaveném dřevěnými chodníky.

Glymur je asi 198 m vysoký vodopád v závěru fjordu Hvalfjörður, asi 43 km severovýchodně od Reykjavíku vzdušnou čarou. Řeka Botnsá padá vedle hory Hvalfell do úzkého kaňonu. Dlouho byl považován za nejvyšší vodopád Islandu, dokud nebyl roku 2011 změřen Morsárfoss. Z parkoviště vedou značené cesty k vyhlídkám na okraji kaňonu.

Národní park Þingvellir leží v příkopové propadlině na hranici severoamerické a eurasijské desky, vedle Þingvallavatnu, největšího přirozeného jezera Islandu. Alþing, islandské všeobecné shromáždění, tu zasedal pod širým nebem zhruba od roku 930 do roku 1798. Park byl založen roku 1930 a roku 2004 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

Snorrastofa je kulturní a středověké centrum v Reykholtu, kde žil autor ság Snorri Sturluson (1179–1241). Jeho návštěvnická recepce v budově kostela vysvěceného roku 1996 ukazuje výstavu Snorriho sága a vytesané náhrobky z Húsafellu. Venku stojí starý kostel z let 1885–1887 a Snorralaug, Snorriho kulatý kamenný horký bazén.

Kerið je sopečný kráter v oblasti Grímsnes na jihu Islandu, asi 270 m dlouhý, 170 m široký a 55 m hluboký, s mělkým akvamarínovým jezírkem na dně. Vznikl při explozivní erupci před několika tisíci lety a má stěny z červené strusky a čediče; po okraji vede cesta a mírnější, mechem porostlý svah sestupuje k vodě.

Urriðafoss je vodopád na Þjórsá, nejdelší islandské řece, východně od Selfossu, kde řeka padá v širokých stupních přes okraj lávového pole Þjórsá. S průměrným průtokem asi 360 metrů krychlových za sekundu nese víc vody než kterýkoli jiný vodopád na Islandu.

Hraunfossar je řada vodopádů, kde z lávového pole Hallmundarhraun na délce asi 900 metrů vyvěrají potůčky a vlévají se do řeky Hvítá v Borgarfjörðuru. Kousek proti proudu se Hvítá řítí úzkou soutěskou Barnafoss, pojmenovanou podle lidové pověsti po dvou dětech, které spadly z přírodního kamenného mostu. Podél obou vedou pěšiny a vyhlídky.

Sloupový kostel na Heimaey je věrnou replikou sloupového kostela Haltdalen z 12. století, darem Norska k tisíciletí křesťanství na Islandu. Byl postaven v Norsku a zde dokončen 30. července 2000; stojí ve Skansinnu u přístavu na půdě, kterou vytvořila láva z erupce Eldfellu roku 1973.

Eldfell je sopečný kužel vysoký asi 200 metrů na východní straně Heimaey, který vznikl při erupci, jež začala bez varování 23. ledna 1973. Popel a láva zničily asi 400 domů a čerpání mořské vody na lávový proud udrželo přístav otevřený. Značené cesty vedou po červených svazích na okraj kráteru s výhledem na město.

Jeskyně u Helly jsou umělé jeskyně vytesané do pískovce na statku Ægissíða u Helly; je jich tam známo dvanáct a jejich stáří i původ zůstávají nejisté. Návštěvníci vstupují do tří z nich jen s průvodcem a uvidí vytesané kříže, značky na stěnách, římsy a komíny v jeskyních, které kdysi sloužily jako obydlí, stodoly a ovčíny.

Katedrála Skálholt stojí ve Skálholtu, od roku 1056 sídle prvního islandského biskupa a po staletí náboženském a vzdělávacím centru země. Dnešní kostel, který navrhl Hörður Bjarnason, byl postaven v letech 1956–1963 na místě devíti starších kostelů; jsou v něm vitráže Gerður Helgadóttir, oltářní obraz Níny Tryggvadóttir a výstava v kryptě.

Friðheimar je rodinná farma v Reykholtu v obci Bláskógabyggð, kterou vedou Knútur Rafn Ármann a Helena Hermundardóttir a kde se ve sklenících pod umělým světlem celoročně pěstují rajčata. Její restaurace je mezi rajčaty uvnitř skleníku a podává rajčatovou polévku s čerstvým chlebem; farma chová také islandské koně.

LAVA Centre je interaktivní expozice o islandských sopkách a zemětřeseních v Hvolsvölluru, otevřená roku 2017 v budově ateliéru Basalt Architects. Její sály se věnují horké skvrně pod Islandem, historii erupcí a živému seismickému monitorování, se simulátorem zemětřesení, kinem a střešní vyhlídkou směrem k Hekle a Eyjafjallajökullu.

Geysir je geotermální oblast v údolí Haukadalur, pojmenovaná po Velkém Geysiru, horkém prameni, po němž dostalo jméno slovo gejzír. Velký Geysir dnes tryská jen výjimečně, ale Strokkur, asi 50 metrů na jih, vyhazuje vodu do výšky 15–20 metrů každých 6–10 minut a cesty vedou mezi horkými tůněmi a výdechy páry pod kopcem Laugarfjall.

Seljalandsfoss je vodopád na řece Seljalandsá na jihu Islandu, u silnice č. 1 poblíž odbočky do Þórsmörku. Řeka, která pramení pod ledovcem Eyjafjallajökull, padá asi 60 metrů přes bývalý mořský útes a pěšina vede za padající vodou mělkou jeskyní ve skalní stěně.

Gullfoss je vodopád na řece Hvítá, kde řeka stéká po širokém trojstupňovém schodišti a pak padá ve dvou stupních, 11 a 21 metrů, do soutěsky dlouhé asi 2,5 kilometru. Sigríður Tómasdóttir, dcera jednoho ze spolumajitelů, bojovala proti plánům využít vodopád k výrobě elektřiny; chráněným územím se stal roku 1979.