Objevte všech 42 zemí

Muzeum voskových figurín v Barceloně sídlí v bývalé bankovní budově z roku 1873 v pasáži Passatge de la Banca na dolním konci La Rambla a jako muzeum voskových figurín bylo otevřeno v roce 1973. Po celkové renovaci se znovu otevřelo v prosinci 2020 a ve 28 scénách ukazuje přes 150 figur skutečných i smyšlených osob.

Cockburn's Port Lodge je sklep vinařského domu Cockburn's v ulici Rua Serpa Pinto ve Vila Nova de Gaia, do kopce od nábřeží. Firmu založil roku 1815 Skot Robert Cockburn a od roku 2010 patří rodině Symingtonů. Prohlídky s průvodcem vedou dlouhými uličkami naskládaných sudů a sklepní bednárnou a končí ochutnávkou.

Kostel Saint-Maclou je farní kostel ve stylu plaménkové gotiky v Rouenu, zahájený v roce 1437 a dokončený kolem roku 1520, pojmenovaný po bretaňském světci Malovi. Jeho západní průčelí má předsíň s pěti oblouky se štíty a vyřezávanými renesančními dřevěnými dveřmi a jeho věž s lucernou a špicí, poškozená v dubnu 1944, byla obnovena.

Palais Rohan je bývalý arcibiskupský palác v Bordeaux, postavený v letech 1772 až 1784 pro arcibiskupa Ferdinanda Maximiliena Mériadeca de Rohan a od roku 1837 užívaný jako radnice. Jeho hlavní průčelí hledí do nádvoří u Place Pey-Berland; uvnitř, přístupné na prohlídkách s průvodcem, jsou kamenné schodiště o třech ramenech od Richarda-Françoise Bonfina a salony s vyřezávaným dřevěným obložením.

Pevnost na ostrohu pahorků Mukattam nad centrem Káhiry, založená Saladinem roku 1176 a asi 700 let sídlo egyptských vládců. V jejích hradbách stojí mešita Muhammada Alího v osmanském stylu, stavěná od roku 1830, mešita an-Násira Muhammada ze 14. století a několik muzeí.

Manneken Pis je 55,5 centimetru vysoká bronzová fontánová soška čůrajícího chlapečka na rohu Rue de l'Étuve a Rue du Chêne, pár minut chůze od Grand-Place. Vytvořil ji v roce 1619 Jérôme Duquesnoy starší; od roku 1965 zde stojí replika a originál je v Muzeu města Bruselu. Soška je pravidelně oblékána do některého ze svých zhruba 1 000 kostýmů.

Livraria Lello je knihkupectví v ulici Rua das Carmelitas v Portu, otevřené roku 1906 v novogotické budově, kterou pro bratry Josého a Antónia Lellovy navrhl inženýr Francisco Xavier Esteves. Uvnitř stoupá rozdvojené červené schodiště do horního patra pod vitrážovým světlíkem; vstup je na časovanou vstupenku, která zároveň slouží jako poukázka na knihu.

Baptisterium v Parmě je osmiboká stavba z růžového veronského mramoru vedle katedrály, kterou navrhl Benedetto Antelami a která vznikla v letech 1196 až 1216 na přechodu od románského slohu ke gotice. Nad jejími třemi zdobenými portály se zvedají čtyři patra otevřených lodžií a uvnitř jsou Antelamiho reliéfy Měsíců a Ročních období vystaveny ve výšce očí.

Starý knížecí dvůr je archeologické naleziště prvního knížecího sídla Bukurešti ve Starém Městě. Vlad III. je zde doložen roku 1459; pozdější vládci palác přestavovali, dokud se v 18. století nepřestal užívat. Cihlové zdi, klenuté sklepy a kamenný sloup jsou vidět z ulice, vedle kostela Starého dvora z roku 1559.

SS Nomadic je parní tendr postavený loděnicí Harland & Wolff v Belfastu a spuštěný na vodu roku 1911, aby v Cherbourgu převážel cestující a poštu mezi nábřežím a parníky Olympic a Titanic, které byly příliš velké, aby tam mohly zakotvit. Navrhl ho Thomas Andrews a je poslední dochovanou lodí společnosti White Star Line. Zrestaurovaná loď spočívá v doku Hamilton Dock, kde mohou návštěvníci procházet její paluby.

Cricoteka dokumentuje dílo Tadeusze Kantora, malíře a divadelního režiséra, který vedl divadlo Cricot 2. Byla založena roku 1980 a od roku 2014 sídlí v rezavě zbarvené budově, která se klene nad bývalou elektrárnou Podgórze u Visly, se stálou expozicí o Kantorovi, dočasnými výstavami a představeními.

Zoo Augsburg byla otevřena 12. června 1937 jako Park der deutschen Tierwelt na okraji lesa Siebentischwald. Rozkládá se na 22 hektarech vedle botanické zahrady, chová přibližně 1 600 zvířat zhruba 300 druhů a účastní se evropských záchovných programů pro ohrožené druhy.

Ubudský palác, oficiálně Puri Saren Agung, je sídlo ubudské královské rodiny v centru města, postavené v tradičním balijském stylu za Tjokordy Putu Kandela (1800–1823) a obnovené po zemětřesení roku 1917. Návštěvníci vstupují do jeho vnějších nádvoří s kamennými řezbami od I Gusti Nyomana Lempada a večer se zde předvádí balijský tanec.

Vyhlídková věž Pyynikki je 26 metrů vysoká věž z červené žuly na hřbetu ozu Pyynikki, dokončená roku 1929 podle návrhu městského architekta Vilha Kolha. Stojí asi 75 metrů nad jezerem Pyhäjärvi; výtah a schody vedou na otevřený vrchol s výhledem na Tampere a jezera Näsijärvi a Pyhäjärvi. Kavárna u jejího úpatí peče koblihy.

Boty na břehu Dunaje jsou památníkem holokaustu na pešťském nábřeží jižně od parlamentu, který roku 2005 vytvořili Can Togay a sochař Gyula Pauer. Šedesát párů železných bot stojí na okraji vody na památku Židů, které příslušníci milice Šípových křížů v letech 1944 a 1945 stříleli do Dunaje.

Spritmuseum je muzeum švédské kultury pití, otevřené roku 1967 na ulici Dalagatan jako Historické muzeum vína a lihovin, které se roku 2012 přestěhovalo do bývalých námořních galejních kůlen na Djurgårdsstrandu. Jeho stálá expozice se věnuje švédským dějinám lihovin, pijáckým písním a zvykům a galerie ukazuje díla ze sbírky Absolut Art Collection; je tu i restaurace.

Vědecké muzeum při Artis v Amsterdamu, otevřené roku 2014 a označované za první muzeum mikrobů na světě, kde mikroskopy zviditelňují organismy příliš malé pro pouhé oko. Navštívit jej lze i bez zoo.

Návštěvnické centrum lokality světového dědictví Vadné moře ve Vester Vedsted u Ribe, otevřené od roku 2017, které pořádá ústřicové vycházky, výlety za tuleni a pozorování špačků.

Katedrála ve Veroně, zasvěcená Santa Maria Matricolare, je románský kostel vysvěcený v roce 1187 poté, co se starší kostely na tomto místě zřítily při zemětřesení v roce 1117. Její dvoupatrový portikus spočívá na gryfech, které vytesal sochař Nicholaus, v boční kapli visí Tizianovo Nanebevzetí a k areálu patří ambit a baptisterium San Giovanni in Fonte.

Pevnost svatého Mikuláše stojí na ostrůvku Ljuljevac u vjezdu do průlivu svatého Antonína, mořského přístupu k Šibeniku. Navrhl ji po roce 1525 Giangirolamo Sanmicheli, aby nepustila osmanské lodě do přístavu. Návštěvníkům byla otevřena roku 2019, jezdí se k ní na lodních výletech ze šibenického nábřeží a je součástí světového dědictví UNESCO.