Objevte všech 42 zemí

Uspenského katedrála je hlavní katedrálou Finské pravoslavné církve, postavená v letech 1862–1868 na skalnatém kopci na poloostrově Katajanokka podle návrhů Alexeje Gornostajeva. Na její zdi z červených cihel byly použity cihly z pevnosti Bomarsund na Alandech a nad interiérem s malovaným ikonostasem se zvedají zelené měděné kupole s pozlacenými báněmi.

Albertina je muzeum umění v bývalém paláci Tarouca na Augustiniánské baště v centru Vídně. Uchovává asi 65 000 kreseb a kolem milionu grafických listů spolu s fotografiemi a architektonickými výkresy, ukazuje impresionistické obrazy a obrazy z počátku 20. století ve stálé zápůjčce a zpřístupňuje habsburské reprezentační sály paláce.

Kjongbokkung je hlavní královský palác dynastie Čoson, založený roku 1395 na severu Soulu. Roku 1592 vyhořel, v 60. letech 19. století byl za krále Gojonga obnoven a za japonské vlády z velké části rozebrán; od roku 1990 se obnovuje a návštěvníci uvidí trůnní síň Geunjeongjeon, pavilon Gyeonghoeru na jezírku a ceremonii stráží u brány Gwanghwamun.

Barokní palác ze 17. století na Kongens Nytorv, sídlo Dánské královské akademie výtvarných umění a výstavní síně Kunsthal Charlottenborg.

Skanzen Seurasaari, založený roku 1909 a spravovaný Finským národním muzeem, zaplňuje východní a severní část ostrova Seurasaari. Jeho 89 dřevěných budov sem bylo přeneseno z celého Finska, mezi nimi statky, panské sídlo, chalupy a kostel z Karuny z konce 17. století, a ukazují venkovský život 19. a 20. století.

Palaiochora je opuštěné středověké hlavní město Eginy na kopci na severu ostrova nad klášterem svatého Nektaria. Ostrované se sem přestěhovali z pobřeží, aby unikli pirátům, a zůstali až do počátku 19. století. Domů se dochovalo málo, ale na svazích pod zříceninou hradu přežilo 38 byzantských a pobyzantských kostelů, mnohé s nástěnnými malbami.

Pevnost Salses je pevnost severně od Perpignanu, kterou koncem 15. století postavila Aragonská koruna ke střežení hranice mezi Katalánskem a Francií. Její nízké, silné zdi, kruhové věže a hluboký příkop znamenají přechod od středověkého hradu k dělostřelecké pevnosti; Francouzi ji dobyli v roce 1642 a návštěvníci si prohlédnou donjon, nádvoří a hradby.

Archiginnasio bylo postaveno v letech 1562–1563 podle návrhu Antonia Morandiho, zvaného Terribilia, aby boloňská univerzita měla jedno sídlo. Za portikem o 30 obloucích pokrývají nádvoří, lodžie a schodiště tisíce studentských erbů. Návštěvníci uvidí dřevěné anatomické divadlo z roku 1637 a sál Stabat Mater; zbytek budovy zabírá městská knihovna.

Zámek Vincennes je bývalé královské sídlo a pevnost na východním okraji Paříže, postavené z velké části v letech 1361 až 1369. Jeho donjon, opevněná věž ze 14. století, ukrýval soukromé komnaty francouzských králů a jeho kaple ve stylu plaménkové gotiky byla zahájena v roce 1379 a dokončena v roce 1552. Většina areálu je přístupná návštěvníkům.

Palazzo d'Accursio je boloňská radnice na západní straně Piazza Maggiore. Vyrostl z domu právníka Accursia a v roce 1336 se stal sídlem městské vlády; Fioravante Fioravanti k němu v 15. století přidal hodinovou věž a nad portálem stojí bronzová socha papeže Řehoře XIII. z roku 1580.

Tři zvony Firy jsou katolický kostel Zesnutí Panny Marie, východokatolický kostel na útesu kaldery ve Fiře na Santorini. Postaven byl roku 1757 na místě starších jeskynních kostelů a po zemětřesení roku 1956 obnoven; má modrou kupoli a bílou zvonovou stěnu se třemi zvony, viditelnou z cesty podél útesu.

Lví náměstí, oficiálně náměstí Eleftheriou Venizelou, je pěší náměstí v centru Heraklionu, které pochází z benátského období. Běžné jméno má podle Morosiniho fontány, kterou roku 1628 otevřel Francesco Morosini a jejíž hlavní nádrž nesou čtyři kamenní lvi. Vedle stojí bazilika svatého Marka a benátská lodžie.

Villa Vauban je muzeum umění města Lucemburku ve vile postavené roku 1873 pro rukavičkáře Gabriela Mayera a rozšířené roku 2010. Ukazuje obrazy 18. a 19. století ze soukromých sbírek, v jejím suterénu je vidět část staré pevnostní hradby a stojí v parku, který založil Édouard André.

Muzeum Pej-tchou sídlí v dřevěné budově japonského stylu na svahu nad Pej-tchou, postavené roku 1921 jako lázeňský hostinec Kazan a později užívané jako důstojnický klub. Dnes ukazuje v pokojích s tatami tchajwanské lidové umění a předměty domorodých národů a ve starém banketním sále podává pokrmy kaiseki a čaj.

Červený pramen, turecky Kırmızı Su, je horký pramen ve vesnici Karahayıt asi pět kilometrů severně od Pamukkale. Jeho voda bohatá na železo, o teplotě kolem 60 °C, pokrývá skálu červenými, okrovými a zelenými usazeninami, když stéká po malých travertinových terasách do jezírek; lázeňské hotely ve vesnici čerpají z týchž pramenů.

Královský palác v Janově ve Via Balbi začal vznikat v roce 1618 pro rodinu Balbi, rozšířila ho rodina Durazzo a v roce 1823 byl prodán Savojské dynastii. Dnes je to státní muzeum, které si uchovává zařízené reprezentační sály, jako je Zrcadlový sál a trůnní sál, s obrazy Van Dycka, Tintoretta a Guercina a sochami Filippa Parodiho.

Diana je čtyřicetimetrová rozhledna na vrchu Výšina přátelství nad lázeňským centrem Karlových Varů, otevřená roku 1914. Na ochoz ve výšce 35 metrů vede výtah nebo 150 schodů a lanová dráha od Grandhotelu Pupp stoupá o 167 metrů na vrchol, kde je také restaurace a motýlí dům.

Tropická zahrada Nong Nooch je botanická zahrada a park na Sukhumvit Road u Sattahipu, asi 20 km jižně od Pattaji, zpřístupněná veřejnosti roku 1980 na pozemku, který rodina Tansachových koupila roku 1954. Na jejích 1 700 rai jsou tematické pravidelné zahrady, velké sbírky palem a cykasů s genovou bankou cykasů a divadlo s představeními thajské kultury a slonů.

Teatro Victoria Eugenia je hlavní divadlo San Sebastiánu, které navrhl Francisco Urcola ve stylu novorenesance a které bylo otevřeno 20. července 1912 u ústí řeky Urumea. Od roku 1953 bylo sídlem Mezinárodního filmového festivalu v San Sebastiánu. Po rekonstrukci v letech 2001 až 2007 uvádí divadlo, tanec a koncerty.

Krasový lesní park Kilim je chráněné území o rozloze asi 100 kilometrů čtverečních na severovýchodě Langkawi, součást ostrovního globálního geoparku UNESCO, kde se z řek a zátok lemovaných mangrovy zvedají vápencové krasové věže. Lodní výlety z přístaviště Kilim se proplétají mangrovy ke geolokalitám, jako je Netopýří jeskyně (Kelawar), Krokodýlí jeskyně a ostrov Anak Tikus.