Objevte město Soluň

Aristotelovo náměstí je hlavní náměstí Soluně, které se táhne od ulice Egnatia dolů k nábřeží na třídě Nikis. Naplánoval ho francouzský architekt Ernest Hébrard po požáru roku 1917, ale většina byla postavena v 50. letech 20. století a dvanáct budov, které ho lemují, mnohé s podloubím v přízemí, je od roku 1950 památkově chráněno.

Bazilika svatého Demetria je hlavním kostelem svatého Demetria, patrona Soluně, pětilodní bazilika přestavěná v 7. století nad římskými lázněmi, kde byl světec podle tradice vězněn a umučen. Roku 1917 ji zničil požár, byla obnovena a roku 1949 znovu otevřena. Krypta pod presbytářem ukrývá výstavu nálezů z kostela.

Kostel Acheiropoietos je trojlodní bazilika z 5. století v centru Soluně na ulici Agias Sofias. Po osmanském dobytí roku 1430 se jako první kostel ve městě proměnil v mešitu a je součástí světového dědictví UNESCO Raně křesťanské a byzantské památky Soluně.

Hagia Sofia je byzantský kostel s kupolí v centru Soluně, postavený v 7. století na místě starší baziliky a jeden z nejstarších dosud stojících kostelů ve městě. V kupoli se dochovala mozaika Nanebevstoupení a v apsidě mozaika Panny Marie s dítětem. Je činným pravoslavným kostelem a součástí městských památek zapsaných na seznam UNESCO.

Hosios David je malý kostel z konce 5. století v Horním městě Soluně, kdysi katholikon kláštera Latomos. V jeho apsidě se dochovala mozaika vidění Krista z 5. století a na stěnách fresky od 12. století. Kostel je součástí městské památky světového dědictví UNESCO.

Galeriův oblouk, místně zvaný Kamara, je vítězný oblouk postavený kolem roku 300 n. l. na oslavu vítězství římského císaře Galeria nad Peršany. Jeho dochované pilíře jsou obloženy mramorovými reliéfy bitev a císařských výjevů a stojí na ulici Egnatia na ose, která kdysi spojovala Rotundu s Galeriovým palácem.

Heptapyrgion je byzantská a osmanská pevnost v severovýchodním rohu akropole Soluně v Horním městě. Navzdory svému jménu, které znamená „sedm věží“, jich má deset. Do konce 19. století byla pevností posádky a poté až do roku 1989 vězením; restaurátorské práce začaly v 70. letech 20. století.