Objevte město Cornellà de Llobregat

Poble Espanyol je skanzen architektury pod širým nebem na Montjuïcu, postavený pro Mezinárodní výstavu v Barceloně v roce 1929. Jeho 117 budov ve skutečné velikosti napodobuje ulice, náměstí a domy z regionů celého Španělska a dnes v nich sídlí řemeslné dílny, restaurace a muzeum současného umění Fran Daurel.

Museu Nacional d'Art de Catalunya sídlí v Palau Nacional na Montjuïcu, paláci s kupolí postaveném pro Mezinárodní výstavu v roce 1929. Jeho sbírka sahá od románských nástěnných maleb přenesených z pyrenejských kostelů přes gotické, renesanční a barokní umění až po katalánský modernismus a noucentismus počátku 20. století.

Olympijské a sportovní muzeum Joana Antoniho Samaranche bylo otevřeno v roce 2007 na Montjuïcu naproti Olympijskému stadionu Lluíse Companyse a současný název nese od roku 2010. Provozuje ho Barcelonská olympijská nadace a věnuje se olympijským hrám a hrám v Barceloně 1992, sportu v různých civilizacích a sportu osob se zdravotním postižením, s interaktivními multimediálními expozicemi.

Fundació Joan Miró je muzeum moderního umění na Montjuïcu, které založil Joan Miró a které bylo otevřeno v roce 1975 v bílé budově s nádvořími a střešními terasami podle návrhu jeho přítele Josepa Lluíse Serta. Má rozsáhlou sbírku Miróových obrazů, soch, tapiserií a kreseb a jeho Espai 13 vystavuje díla mladých umělců.

Bellesguard je modernistický venkovský dům v Sant Gervasi, který navrhl Antoni Gaudí a který byl postaven v letech 1900 až 1909 na místě sídla krále Martina Aragonského. Jeho kamenné zdi, cimbuří a štíhlá věžička zakončená křížem připomínají středověké gotické tvary, s mozaikami od Domènece Sugrañese, a obklopuje ho zahrada se zbytky královského sídla.

Casa Rocamora je dvoupodlažní vila v isabelinském stylu z poloviny 19. století ve čtvrti Putxet, domov sběratele Manuela Rocamory od roku 1935 až do jeho smrti v roce 1976. Spravuje ji nadace, kterou inspiroval, a na prohlídkách s průvodcem ukazuje jeho sbírky malířství, keramiky z Alcory, lodních figur, automatů a reklamních plakátů.

Casa Vicens v Gràcii je první velký dům Antoniho Gaudího, postavený v letech 1883 až 1885 jako letní sídlo makléře Manuela Vicense. Jeho zdi z hrubého kamene a cihel jsou v novomudéjarském stylu pruhované zelenými a bílými dlaždicemi; obnovené pokoje, zahrada a střešní terasa jsou přístupné jako muzeum, od roku 2005 součást světového dědictví UNESCO.

Muzeum současného umění v Barceloně (MACBA) stojí na Plaça dels Àngels v El Raval v bílé budově s dlouhým skleněným průčelím, kterou navrhl americký architekt Richard Meier a která byla otevřena v roce 1995. Jeho galerie ukazují muzejní sbírku umění od poloviny 20. století spolu se střídajícími se dočasnými výstavami.

Museu Tàpies je muzeum umění, které v roce 1984 založil malíř Antoni Tàpies a které bylo otevřeno v roce 1990 v bývalém nakladatelství Montaner i Simon, rané modernistické budově z cihel a železa od Lluíse Domènecha i Montanera. Střechu korunuje velká drátěná socha od Tàpiese a galerie ukazují jeho dílo spolu s dočasnými výstavami.

Casa Milà, známá jako La Pedrera, je obytný dům na Passeig de Gràcia, který navrhl Antoni Gaudí a který byl postaven v letech 1906 až 1912 pro Pereho Milà a Roser Segimon. Má samonosnou zvlněnou kamennou fasádu s balkony z tepaného železa a návštěvníci uvidí jeho dvory, podkroví a střešní terasu se sochařsky tvarovanými komíny.

Casa Amatller je dům na Passeig de Gràcia, který Josep Puig i Cadafalch v letech 1898 až 1900 přestavěl pro výrobce čokolády Antoniho Amatllera a dal mu stupňovitý štít obložený keramickými dlaždicemi. Rodinné pokoje si uchovaly původní nábytek a výzdobu z roku 1900 a prohlížejí se s průvodcem nebo audioprůvodcem.

Casa Batlló je dům na Passeig de Gràcia, který Antoni Gaudí od roku 1904 přestavěl pro Josepa Batlló; je součástí bloku modernistických budov známého jako Illa de la Discòrdia. Fasáda je pokryta mozaikou z rozbitých dlaždic, má sloupy připomínající kosti a střechu ve tvaru dračího hřbetu; návštěvníci procházejí hlavním patrem, světlíkem a střešní terasou.

Palau Baró de Quadras je městský dům na Avinguda Diagonal, který Josep Puig i Cadafalch v letech 1904 až 1906 přestavěl pro Manuela de Quadras, prvního barona z Quadras. Jeho průčelí do Diagonal nese tesanou kamennou novogotickou galerii od Eusebiho Arnaua a Alfonse Juyola; budova je sídlem Institut Ramon Llull a hlavní patro se ukazuje na prohlídkách s průvodcem.

Erotické muzeum v Barceloně zabírá horní patro budovy na La Rambla naproti tržnici Boqueria a bylo otevřeno v roce 1997 jako první muzeum ve Španělsku věnované erotickému umění. Jeho sbírka asi 800 předmětů zahrnuje sochy, obrazy a grafiky z několika kultur, fotografie a filmy objednané králem Alfonsem XIII.

Gran Teatre del Liceu je barcelonská opera na La Rambla, otevřená na této adrese v roce 1847. V letech 1861 a 1994 ji zničil požár, pokaždé byla obnovena a znovu otevřena v roce 1999. Uvádí operu, balet a koncerty a má vlastní symfonický orchestr, sbor a hudební konzervatoř.

Palau Güell je městský palác v El Raval, který pro průmyslníka Eusebiho Güella navrhl Antoni Gaudí a který byl postaven v letech 1886 až 1890. Dvě parabolické klenuté brány s tepaným železem vedou do místností seskupených kolem vysokého centrálního sálu pod perforovanou kupolí a na střešní terase stojí komíny obložené mozaikou. Je součástí světového dědictví UNESCO Gaudího děl.

Námořní muzeum v Barceloně sídlí v Drassanes Reials, gotických královských loděnicích postavených mezi koncem 13. a koncem 14. století ke stavbě galér pro aragonské krále. Pod dlouhými kamennými oblouky ukazuje modely lodí, navigační přístroje, mapy a čluny a v přístavu udržuje na vodě škuner Santa Eulàlia.

Los Tarantos je flamenkový tablao na Plaça Reial v barcelonské Gotické čtvrti, který v roce 1963 otevřela Marta Vilardell a pojmenovala podle flamenkového stylu tarantos a filmu Los Tarantos natočeného ve městě. Vystupovali zde Antonio Gades a Maruja Garrido; dnes se zde každý večer hraje několik krátkých asi 40minutových představení.

Muzeum voskových figurín v Barceloně sídlí v bývalé bankovní budově z roku 1873 v pasáži Passatge de la Banca na dolním konci La Rambla a jako muzeum voskových figurín bylo otevřeno v roce 1973. Po celkové renovaci se znovu otevřelo v prosinci 2020 a ve 28 scénách ukazuje přes 150 figur skutečných i smyšlených osob.

Stará synagoga v Barceloně je malá kamenná budova v ulici Carrer de Marlet v Callu, středověké židovské čtvrti města, identifikovaná jako její hlavní synagoga, která se přestala používat po masakru v roce 1391. V roce 1995 ji koupil Miguel Iaffa, obnovilo ji sdružení Associació Call de Barcelona a v roce 2002 se otevřela návštěvníkům jako synagoga a malé muzeum.