Objevte město Birgu

Chrámy Tarxien jsou komplex čtyř megalitických staveb postavených přibližně v letech 3600 až 2500 př. n. l., které od roku 1915 odkrýval Themistocles Zammit. Kamenné bloky zdobené spirálami a vlysy se zvířaty a spodní polovina velké ženské sochy jsou na místě vystaveny v replikách, originály jsou v Národním archeologickém muzeu. Pozůstatky dnes chrání zastřešení.

Hypogeum Ħal Saflieni je podzemní pohřební komplex vytesaný do vápence ve třech úrovních přibližně v letech 4000 až 2500 př. n. l. Roku 1902 jej v Paole objevili stavbaři při kopání základů domu; je na seznamu světového dědictví UNESCO a jeho komory napodobují architekturu chrámů na povrchu. Návštěvy probíhají v malých skupinách se vstupenkami rezervovanými dlouho dopředu.

Rotundu v Mostě, farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavili v letech 1833–1860 sami vesničané podle návrhu Giorgia Grogneta de Vassé po vzoru římského Pantheonu. Její kupole bez podpěr patří k největším v Evropě. Dne 9. dubna 1942 prorazila během mše kupoli německá bomba a nevybuchla; její replika je vystavena v sakristii.

Modrá jeskyně je přírodní mořský oblouk a soustava jeskyní ve vápencových útesech jižního pobřeží Malty pod útesy u Qrendi. Ze zátoky Wied iż-Żurrieq vyplouvají k jeskyním malé loďky; sluneční světlo odražené od bílého písčitého dna tam barví vodu do sytě modré, nejvíce dopoledne. Oblouk je vidět i z vyhlídky u pobřežní silnice.

Ħaġar Qim je megalitický chrám postavený přibližně v letech 3600 až 3200 př. n. l. na hřebeni nad jižním pobřežím Malty a součást světového dědictví UNESCO. Jeho průčelí a komory jsou z jedněch z největších kamenů maltských chrámů, jeden je asi sedm metrů dlouhý. Maltská Venuše a sedící „tlusté postavy“ nalezené zde jsou v Národním archeologickém muzeu.

Katakomby Ta' Bistra jsou pozdně římský a byzantský pohřební komplex ze 4. až 6. století n. l. na okraji Mosty, vytesaný do skály jako řada samostatných hrobek. Znovu objeveny byly roku 1891 a obnovila je organizace Heritage Malta; zahrnují okenní hrobky, hrobky s baldachýnem a agapé stoly pro pohřební hostiny, které lze dnes prohlédnout z osvětlené lávky.

Mnajdra je skupina tří megalitických chrámů postavených přibližně v letech 3600 až 2500 př. n. l. v prohlubni nad mořem, 500 metrů pod Ħaġar Qim, a součást světového dědictví UNESCO. Dolní chrám je orientován podle slunce: o rovnodennostech prochází první světlo přímo jeho hlavním vchodem a o slunovratech dopadá na okraje kamenných desek uvnitř.

Katedrála v Mdině, zasvěcená svatému Pavlovi, byla přestavěna v letech 1697–1702 podle návrhů Lorenza Gafy poté, co zemětřesení roku 1693 zničilo středověký kostel. Tradice ji klade na místo, kde se římský místodržitel Publius setkal s apoštolem Pavlem. Uvnitř je podlaha z mramorových náhrobních desek, kupole vymalovaná výjevy z Pavlova života a v apsidě Obrácení svatého Pavla od Mattii Pretiho.

Národní přírodovědné muzeum sídlí v Palazzo Vilhena, francouzském barokním paláci postaveném v letech 1726–1728 pro velmistra Antónia Manoela de Vilhenu podle návrhů Charlese Françoise de Mondion. Bylo otevřeno roku 1973 a vystavuje horniny, minerály a zkameněliny, mušle, hmyz a ptáky, savce a mořský život Maltských ostrovů.

Mdinská brána je barokní hlavní vstup do opevněného města, postavená roku 1724 za velmistra Antónia Manoela de Vilheny podle návrhů francouzského inženýra Charlese Françoise de Mondion. K bráně vede přes suchý příkop kamenný most; její vnější strana nese erb Vilheny a vnitřní strana reliéfy svatých Pavla, Publia a Agáty.

Palazzo Falson je středověký palác v Mdině, postavený ve 13. století a rozšířený v 15. století, s gotickými portály a okny kolem malého nádvoří. V letech 1927 až 1962 byl domovem sběratele Olofa Gollchera a jeho sbírka obrazů, stříbra, zbraní a zbroje, nábytku, koberců a knih je vystavena v místnostech jako domovní muzeum.

Karmelitánský klášter v Mdině spojuje barokní kostel Zvěstování Páně, postavený v letech 1660 až 1675 podle návrhů Francesca Sammuta, s klášterem, kde dodnes žijí karmelitáni. Návštěvníci uvidí kostel, ambit, refektář, kuchyni a cely řeholníků. Maltské povstání proti francouzské vládě začalo před ním 2. září 1798.

Muzeum katedrály v Mdině sídlí v bývalém diecézním semináři, barokní budově Andrey Belliho z let 1733–1742 naproti katedrále. Jeho sbírky zahrnují dřevořezy a rytiny Albrechta Dürera, mince od starověku po dobu johanitů, chrámové stříbro, roucha, rukopisy a obrazy maltských a italských umělců.

Domvs Romana uchovává pozůstatky bohatého římského městského domu z 1. století př. n. l., nalezeného roku 1881 hned za hradbami Mdiny. Jeho polychromní mozaikové podlahy, mezi nimi výjev holubic pijících z misky, jsou vystaveny na místě spolu s mramorovými sochami císařské rodiny a předměty každodenní potřeby v klasicistní muzejní budově z roku 1882.

Bazilika svatého Pavla v Rabatu byla postavena v letech 1653 až 1683 podle návrhu připisovaného Francescu Buonamicimu a dokončeného Lorenzem Gafou nad jeskyní, kde podle tradice pobýval apoštol Pavel po svém ztroskotání roku 60 n. l. Kaple svatého Publia vedle ní je starší a v jeskyni pod ní stojí mramorová socha světce.

Muzeum Wignacourt sídlí v barokní rezidenci kaplanů johanitů v Rabatu, založené za velmistra Alofa de Wignacourt na počátku 17. století. Je spojeno s jeskyní svatého Pavla, kde podle tradice apoštol na Maltě žil, a ukazuje obrazy Mattii Pretiho a Antoina Favraye, katakomby a kryty z druhé světové války.

Katakomby svatého Pavla jsou skupina podzemních pohřebišť vytesaných do skály za hradbami římského města Melite, užívaných od 3. století n. l. k pohanským, židovským i křesťanským pohřbům. Do více než 20 hrobek lze vstoupit; největší má dva kulaté agapé stoly vytesané ze skály, u nichž se konaly pohřební hostiny.