Objevte město Lucca

Hradby Luccy jsou prstenec renesančních cihlových a zemních opevnění o obvodu 4,2 km, postavených v letech 1504 až 1648 namísto středověkých a římských hradeb. Nikdy nebyly použity ve válce a ve 20. letech 19. století byly přeměněny ve veřejnou promenádu; dnes po jejich koruně vede stromořadí s jedenácti baštami a šesti branami, které slouží chodcům a cyklistům.

Piazza dell'Anfiteatro je oválné náměstí na severovýchodě starého města Luccy. Prstenec domů kolem něj sleduje obrys římského amfiteátru, jehož pozůstatky leží asi 3 m pod dnešní dlažbou. Architekt Lorenzo Nottolini v roce 1830 vyčistil vnitřní prostor a vytvořil tržní náměstí; vedou do něj čtyři brány a oblouk lemují kavárny.

Věž Guinigi je 45 m vysoká cihlová věž v Lucce, kterou ve druhé polovině 14. století postavili Guinigiové, rod kupců a bankéřů. Na jejím vrcholu, kam vede 230 schodů, rostou v malé zahradě duby cesmínovité a návštěvníci odtud shlížejí na staré město. Potomci rodu ji v roce 1968 darovali městu.

Bazilika San Frediano je románský kostel v Lucce, postavený v letech 1112 až 1147 na místě kostela ze 6. století, který založil biskup Frediano. Její průčelí nese velkou zlatou mozaiku Nanebevstoupení ze 13. století. Uvnitř je tesaná křtitelnice z 12. století a zachované tělo svaté Zity.

Palazzo Pfanner je palác v Lucce postavený v roce 1667 pro rodinu Controni, obchodníky s hedvábím, a později koupený Felixem Pfannerem, sládkem z Rakouska. Návštěvníci projdou jeho zahradou z 18. století se sochami, fontánou a citrusovým skleníkem a hlavním patrem s freskami, dobovými pokoji a chirurgickými nástroji doktora Pietra Pfannera.

Torre delle Ore je středověká věž ve Via Fillungo v Lucce, vysoká asi 50 metrů, která od roku 1390 nese veřejné městské hodiny. Dřevěné schodiště o 207 schodech stoupá kolem ručně natahovaného hodinového stroje z roku 1754 do zvonové komory, jejíž velká obloukovitá okna hledí na střechy starého města.

Katedrálu v Lucce, zasvěcenou svatému Martinovi, začal stavět v roce 1060 biskup Anselm a vysvěcena byla v roce 1070; její arkádové mramorové průčelí začal v roce 1204 Guido Bigarelli a hlavní loď byla ve 14. století přestavěna v gotickém stylu. Uvnitř jsou krucifix Volto Santo, náhrobek Ilarie del Carretto od Jacopa della Quercia a Poslední večeře od Tintoretta.

San Michele in Foro je románský kostel v Lucce postavený nad římským fórem, poprvé zmíněný v roce 795 a přestavěný po roce 1070. Jeho mramorové průčelí ze 13. století se zvedá ve čtyřech patrech malých lodžií a korunuje ho 4 m vysoká socha archanděla Michaela; na jeho nároží stojí Madona od Mattea Civitaliho (1480).

Museo Nazionale di Palazzo Mansi vyplňuje palác Mansiů, luckého kupeckého rodu, který ho koupil v roce 1616 a upravil v barokním vkusu. Jeho reprezentační sály si uchovávají fresky, nábytek a bruselské tapiserie a obrazárna ukazuje malby 16. až 18. století, mezi nimi díla Pontorma a Tintoretta.

Villa Reale di Marlia je vila s velkým historickým parkem u Luccy, od roku 1517 v majetku rodiny Buonvisi. V roce 1806 ji koupila Elisa Bonaparte a dala ji přestavět v klasicistním stylu. Zahrady zahrnují vodní divadlo, citronovou zahradu, jezero a zelené divadlo ze stříhaných živých plotů z roku 1652.