Objevte město Qrendi

Modrá jeskyně je přírodní mořský oblouk a soustava jeskyní ve vápencových útesech jižního pobřeží Malty pod útesy u Qrendi. Ze zátoky Wied iż-Żurrieq vyplouvají k jeskyním malé loďky; sluneční světlo odražené od bílého písčitého dna tam barví vodu do sytě modré, nejvíce dopoledne. Oblouk je vidět i z vyhlídky u pobřežní silnice.

Ħaġar Qim je megalitický chrám postavený přibližně v letech 3600 až 3200 př. n. l. na hřebeni nad jižním pobřežím Malty a součást světového dědictví UNESCO. Jeho průčelí a komory jsou z jedněch z největších kamenů maltských chrámů, jeden je asi sedm metrů dlouhý. Maltská Venuše a sedící „tlusté postavy“ nalezené zde jsou v Národním archeologickém muzeu.

Mnajdra je skupina tří megalitických chrámů postavených přibližně v letech 3600 až 2500 př. n. l. v prohlubni nad mořem, 500 metrů pod Ħaġar Qim, a součást světového dědictví UNESCO. Dolní chrám je orientován podle slunce: o rovnodennostech prochází první světlo přímo jeho hlavním vchodem a o slunovratech dopadá na okraje kamenných desek uvnitř.

Hypogeum Ħal Saflieni je podzemní pohřební komplex vytesaný do vápence ve třech úrovních přibližně v letech 4000 až 2500 př. n. l. Roku 1902 jej v Paole objevili stavbaři při kopání základů domu; je na seznamu světového dědictví UNESCO a jeho komory napodobují architekturu chrámů na povrchu. Návštěvy probíhají v malých skupinách se vstupenkami rezervovanými dlouho dopředu.

Chrámy Tarxien jsou komplex čtyř megalitických staveb postavených přibližně v letech 3600 až 2500 př. n. l., které od roku 1915 odkrýval Themistocles Zammit. Kamenné bloky zdobené spirálami a vlysy se zvířaty a spodní polovina velké ženské sochy jsou na místě vystaveny v replikách, originály jsou v Národním archeologickém muzeu. Pozůstatky dnes chrání zastřešení.

Mdinská brána je barokní hlavní vstup do opevněného města, postavená roku 1724 za velmistra Antónia Manoela de Vilheny podle návrhů francouzského inženýra Charlese Françoise de Mondion. K bráně vede přes suchý příkop kamenný most; její vnější strana nese erb Vilheny a vnitřní strana reliéfy svatých Pavla, Publia a Agáty.

Národní přírodovědné muzeum sídlí v Palazzo Vilhena, francouzském barokním paláci postaveném v letech 1726–1728 pro velmistra Antónia Manoela de Vilhenu podle návrhů Charlese Françoise de Mondion. Bylo otevřeno roku 1973 a vystavuje horniny, minerály a zkameněliny, mušle, hmyz a ptáky, savce a mořský život Maltských ostrovů.

Bazilika svatého Pavla v Rabatu byla postavena v letech 1653 až 1683 podle návrhu připisovaného Francescu Buonamicimu a dokončeného Lorenzem Gafou nad jeskyní, kde podle tradice pobýval apoštol Pavel po svém ztroskotání roku 60 n. l. Kaple svatého Publia vedle ní je starší a v jeskyni pod ní stojí mramorová socha světce.

Muzeum Wignacourt sídlí v barokní rezidenci kaplanů johanitů v Rabatu, založené za velmistra Alofa de Wignacourt na počátku 17. století. Je spojeno s jeskyní svatého Pavla, kde podle tradice apoštol na Maltě žil, a ukazuje obrazy Mattii Pretiho a Antoina Favraye, katakomby a kryty z druhé světové války.

Katakomby svatého Pavla jsou skupina podzemních pohřebišť vytesaných do skály za hradbami římského města Melite, užívaných od 3. století n. l. k pohanským, židovským i křesťanským pohřbům. Do více než 20 hrobek lze vstoupit; největší má dva kulaté agapé stoly vytesané ze skály, u nichž se konaly pohřební hostiny.

Katedrála v Mdině, zasvěcená svatému Pavlovi, byla přestavěna v letech 1697–1702 podle návrhů Lorenza Gafy poté, co zemětřesení roku 1693 zničilo středověký kostel. Tradice ji klade na místo, kde se římský místodržitel Publius setkal s apoštolem Pavlem. Uvnitř je podlaha z mramorových náhrobních desek, kupole vymalovaná výjevy z Pavlova života a v apsidě Obrácení svatého Pavla od Mattii Pretiho.

Karmelitánský klášter v Mdině spojuje barokní kostel Zvěstování Páně, postavený v letech 1660 až 1675 podle návrhů Francesca Sammuta, s klášterem, kde dodnes žijí karmelitáni. Návštěvníci uvidí kostel, ambit, refektář, kuchyni a cely řeholníků. Maltské povstání proti francouzské vládě začalo před ním 2. září 1798.

Muzeum katedrály v Mdině sídlí v bývalém diecézním semináři, barokní budově Andrey Belliho z let 1733–1742 naproti katedrále. Jeho sbírky zahrnují dřevořezy a rytiny Albrechta Dürera, mince od starověku po dobu johanitů, chrámové stříbro, roucha, rukopisy a obrazy maltských a italských umělců.

Palazzo Falson je středověký palác v Mdině, postavený ve 13. století a rozšířený v 15. století, s gotickými portály a okny kolem malého nádvoří. V letech 1927 až 1962 byl domovem sběratele Olofa Gollchera a jeho sbírka obrazů, stříbra, zbraní a zbroje, nábytku, koberců a knih je vystavena v místnostech jako domovní muzeum.

Domvs Romana uchovává pozůstatky bohatého římského městského domu z 1. století př. n. l., nalezeného roku 1881 hned za hradbami Mdiny. Jeho polychromní mozaikové podlahy, mezi nimi výjev holubic pijících z misky, jsou vystaveny na místě spolu s mramorovými sochami císařské rodiny a předměty každodenní potřeby v klasicistní muzejní budově z roku 1882.

Muzeum Malta za války sídlí v armádních kasárnách z 18. století u brány Couvre Porte v Birgu a vypráví příběh ostrovů za druhé světové války, kdy patřily k nejtěžčeji bombardovaným místům v Evropě. Ukazuje válečný týdeník Malta G.C., uniformy a předměty civilního života a vede do protileteckého krytu vytesaného ve skále pod městem.

Kostel svatého Vavřince na nábřeží v Birgu sloužil jako konventní kostel johanitů od roku 1530, dokud nebyl roku 1577 dokončen kostel svatého Jana ve Vallettě. Současnou barokní stavbu navrhl Lorenzo Gafà a byla postavena v letech 1681–1697; její oltářní obraz Umučení svatého Vavřince je dílem Mattii Pretiho.

Válečné místnosti Lascaris jsou tunely a komory vytesané do skály pod zahradami Upper Barrakka, otevřené roku 1940 jako společné válečné velitelství obrany Malty. Odtud bylo v červenci 1943 řízeno spojenecké vylodění na Sicílii a NATO komplex užívalo až do roku 1977. Obnovené operační místnosti ukazují zakreslovací stoly a nástěnné mapy.

Inkvizitorský palác v Birgu byl postaven ve 30. letech 16. století jako soudní dvůr řádu johanitů a v letech 1574 až 1798 byl sídlem římské inkvizice na Maltě. Návštěvníci uvidí byty inkvizitorů, soudní síň, kapli a vězeňské cely, na jejichž zdech dosud zůstávají graffiti vězňů; sídlí v něm také etnografické muzeum.

Zahrady Upper Barrakka byly založeny roku 1661 na baště svatého Petra a Pavla jako soukromá zahrada italských rytířů a roku 1824 zpřístupněny veřejnosti. Arkády rámují terasu s výhledem na Velký přístav a Tři města; pod ní Salutní baterie vystřeluje z děla v poledne a v 16:00.