Objevte město Sorrento

Piazza Tasso je hlavní náměstí Sorrenta, pojmenované po básníkovi Torquatu Tassovi, který se ve městě narodil v roce 1544. Stojí na něm pomníky Tassa a svatého Antonína, patrona města, hledí na něj žlutý barokní kostel del Carmine a na západ z něj vede nákupní ulice Via San Cesareo.

Katedrála v Sorrentu, zasvěcená svatým Filipovi a Jakubovi, je sídlem arcibiskupa Sorrento-Castellammare di Stabia. Po tureckém nájezdu byla v roce 1573 znovu postavena a barokní interiér dostala na počátku 18. století; má novogotické průčelí z roku 1924, zvonici na římském základu a dveře z Konstantinopole z 11. století.

Museo Correale zaujímá vilu hrabat Correale z Terranovy v Sorrentu, kterou městu odkázali bratři Alfredo a Pompeo Correaleové. Ukazuje neapolské obrazy 17. až 19. století, porcelán z Capodimonte a Sèvres, muranské sklo, hodiny, intarzovaný nábytek a archeologické nálezy, s citrusovou zahradou a terasou nad Neapolským zálivem.

Piazza Umberto I, obvykle nazývané La Piazzetta, je hlavní náměstí města Capri. Lemují ho hodinová věž, schody kostela Santo Stefano a bývalá biskupská rezidence, dnes radnice, a od 30. let 20. století je zaplňují stolky kaváren. Hned vedle zastavuje lanovka z Mariny Grande.

Certosa di San Giacomo je kartuziánský klášter na Capri, který v roce 1371 založil hrabě Giacomo Arcucci, tajemník neapolské královny Jany I., na pozemku, který mu darovala. V 16. století ho vyplenili piráti a poté byl rozšířen; dnes v něm je muzeum obrazů Karla Wilhelma Diefenbacha, dva ambity a zahrada nad Marinou Piccola.

Augustovy zahrady jsou terasovité městské zahrady ve městě Capri, které na počátku 20. století založil německý průmyslník Friedrich Alfred Krupp a které se do roku 1918 nazývaly Kruppovy zahrady. Květinové záhony a borovice rámují výhledy na Monte Solaro, Marinu Piccola a skaliska Faraglioni; v zahradách stojí pomník Leninovi od Giacoma Manzùa z roku 1968.

Villa San Michele je dům se zahradou, který na konci 19. století postavil švédský lékař a spisovatel Axel Munthe v Anacapri, na horním konci Féničanských schodů, 327 metrů nad mořem. Munthe ho zařídil římskými a egyptskými starožitnostmi, mimo jiné sfingou na zábradlí, a popsal ho v Knize o San Michele (1929). Později přešel na švédský stát.