Objevte město Bukurešť

Rumunská patriarchální katedrála, zasvěcená svatým Konstantinovi a Heleně, stojí na Metropolitním kopci v centru Bukurešti. Kníže Constantin Șerban ji dal postavit jako klášterní kostel, vysvěcený roku 1658; roku 1668 se stala sídlem metropolitů a dnes je katedrálou patriarchy Rumunské pravoslavné církve. Fresky v interiéru pocházejí z roku 1923.

Starý knížecí dvůr je archeologické naleziště prvního knížecího sídla Bukurešti ve Starém Městě. Vlad III. je zde doložen roku 1459; pozdější vládci palác přestavovali, dokud se v 18. století nepřestal užívat. Cihlové zdi, klenuté sklepy a kamenný sloup jsou vidět z ulice, vedle kostela Starého dvora z roku 1559.

Národní muzeum rumunských dějin sídlí v bývalém Poštovním paláci na třídě Calea Victoriei, eklektické budově Alexandra Săvulesca z 90. let 19. století. Velká část je zavřená kvůli restaurování; otevřena je Historická klenotnice s rumunskými korunovačními klenoty a pokladem z Pietroasele, sádrový odlitek Trajánova sloupu, lapidárium a dočasné výstavy.

Klášter Stavropoleos je malý klášter pravoslavných řeholnic ve Starém Městě Bukurešti; jeho kostel postavil roku 1724 řecký archimandrita Ioannikios v brâncovenském slohu s vyřezávanými kamennými sloupy a malovanými průčelími. Budova Iona Minca z počátku 20. století ukrývá knihovnu a ikony a sbor řeholnic zpívá byzantský chorál.

Chorální templ je synagoga v maurském slohu na ulici Sfânta Vineri, postavená v letech 1864–1866 podle návrhů Enderleho a Freiwalda po vzoru Leopoldstädter Tempel ve Vídni. V lednu 1941 ji zpustošila Železná garda a po válce byla obnovena; dodnes se v ní konají bohoslužby a její hlavní sál byl po renovaci znovu otevřen roku 2015.

Zahrady Cișmigiu jsou nejstarším veřejným parkem v centru Bukurešti, který od roku 1847 založil zahradní architekt Wilhelm Mayer na místě bažinatého jezera. Jejich 14 hektarů obklopuje umělé jezero s loďkami k zapůjčení v létě, stinné aleje a Rotundu spisovatelů, kruh kamenných bust dvanácti rumunských spisovatelů.

Náměstí Revoluce, do roku 1989 zvané Palácové náměstí, leží na třídě Calea Victoriei mezi bývalým Královským palácem, Rumunským Athenaeem a Ústřední univerzitní knihovnou. Ceaușescův poslední projev 21. prosince 1989 se zvrhl ve vzpouru, která ukončila jeho režim; následující den odtud uprchl vrtulníkem z bývalé budovy ústředního výboru.

Rumunské Athenaeum je kruhová koncertní síň s kupolí, kterou navrhl francouzský architekt Albert Galleron a která byla otevřena roku 1888, zčásti zaplacená z veřejné sbírky. Je domovem Filharmonie George Enesca; hlediště obepíná 75 metrů dlouhá freska Costina Petresca se scénami z rumunských dějin.

Palác Cotroceni postavil v letech 1893–1895 pro následníky rumunského trůnu francouzský architekt Paul Gottereau na místě kláštera ze 17. století; Grigore Cerchez později přidal novorumunské sály pro královnu Marii. Je sídlem rumunského prezidenta a v jeho starém křídle sídlí Národní muzeum Cotroceni.

Národní přírodovědné muzeum Grigore Antipy bylo založeno roku 1834 a roku 1908 se přestěhovalo do budovy Grigora Cercheze na Kiseleffově třídě; nese jméno zoologa, který jej vedl 51 let. Jeho sbírky čítají asi dva miliony exemplářů a sály ukazují dioramata zvířat v jejich prostředí a kostru deinotéria.

Národní muzeum rumunského rolníka ukazuje rumunský venkov prostřednictvím textilií, krojů, ikon, keramiky a celého dřevěného domu přeneseného z župy Gorj. Založil je roku 1906 Alexandru Tzigara-Samurcaș; jeho budova z červených cihel v novorumunském slohu, kterou navrhl Nicolae Ghica-Budești, byla stavěna v letech 1912 až 1941.

Národní muzeum vesnice Dimitrie Gustiho je skanzen na břehu jezera Herăstrău v parku krále Michala I. Založil jej roku 1936 sociolog Dimitrie Gusti a soustřeďuje statky, dřevěné kostely, větrné mlýny a dílny přenesené z vesnic z celého Rumunska, pocházející ze 17. až 20. století.