Objevte město Tchaj-pej

Taipei 101 je 508 metrů vysoký mrakodrap v obvodu Sin-i, dokončený roku 2004 podle návrhu C. Y. Leeho tak, aby připomínal stoh bambusových článků. Z vyhlídky v 89. patře, kam vedou rychlovýtahy, je výhled na město a okolní kopce a uvnitř visí 660tunový laděný tlumič, který stabilizuje věž.

Sloní hora (Siang-šan) je 183 metrů vysoký kopec na okraji obvodu Sin-i, jeden z kopců Čtyř šelem jihovýchodně od centra města. Schodovitá stezka od stanice Siang-šan stoupá asi 20 minut k vyhlídkovým plošinám a balvanům s přímým výhledem na Taipei 101 a město pod nimi.

Kreativní park Chua-šan 1914 zabírá bývalý závod na saké a později na rýžové víno u stanice Čung-siao Sin-šeng, založený roku 1914 a uzavřený roku 1987. V jeho skladech z červených cihel a továrních halách jsou dnes výstavy, koncerty, obchody s designem, kavárny a malá kina, s trávníky mezi budovami.

Chrám Sing-tchien na ulici Min-čchüan Východ, dokončený roku 1967, je zasvěcen Kuan Jüovi, zbožštělému generálovi uctívanému jako patron obchodníků. Nemá pokladničky na dary, neprodává kadidlo a nepálí papírové peníze a dobrovolníci v modrých rouchách provádějí žehnací obřady pro mnoho věřících, kteří sem denně přicházejí.

Vodní park Tchaj-pej v Kung-kuanu zabírá areál první městské vodárny, postavené za japonské vlády roku 1908. Jeho středobodem je Muzeum pitné vody v bývalé čerpací stanici s barokními sloupy a kolem jsou zahrady, staré pomalé pískové filtry a v létě vodní hřiště pro děti.

Čankajškova pamětní síň, dokončená roku 1980, je 70 metrů vysoká bílá stavba s modrou osmibokou střechou na východním konci náměstí Svobody v obvodu Čung-čeng. V hlavní síni sedí bronzová socha Čankajška, v přízemí jsou výstavy o jeho životě a náměstí lemuje Národní divadlo a Národní koncertní síň.

Zoo Tchaj-pej v oblasti Mu-ča v obvodu Wen-šan je městská zoologická zahrada, založená roku 1914 a roku 1986 přestěhovaná do dnešního areálu o rozloze 165 hektarů. Její části se věnují tchajwanským zvířatům, tropickému deštnému pralesu, asijským, africkým a australským druhům, s pavilonem tučňáků, nočním pavilonem a pavilonem velkých pand, vedle dolní stanice lanovky Mao-kchung.

Kabinová lanovka Mao-kchung, otevřená roku 2007, vede 4 km od zoo Tchaj-pej nahoru do Mao-kchungu, svahu s čajovými plantážemi a čajovnami v obvodu Wen-šan. Jízda přes čtyři stanice, včetně jedné u chrámu Č’-nan, trvá asi 20 až 30 minut a některé kabiny mají skleněnou podlahu.

Pamětní park míru 228 v obvodu Čung-čeng, založený roku 1908 jako Nový park Taihoku, byl roku 1996 přejmenován na památku obětí incidentu z 28. února 1947 a represí, které následovaly. Má jezírka, pavilony, hudební altán, na severním konci Národní tchajwanské muzeum a ve staré rozhlasové stanici Pamětní muzeum 228 Tchaj-pej.

Národní tchajwanské muzeum, založené roku 1908 za japonské vlády, je nejstarším muzeem na Tchaj-wanu. Jeho hlavní budova z roku 1915 na severním konci Pamětního parku míru 228, s kupolovou halou a dórskými sloupy, ukazuje přírodní historii ostrova, kultury domorodých národů a archeologii; bývalá banka přes ulici hostí jeho pobočku v Pozemkové bance s kostrami dinosaurů.

Ruské kolo Miramar se otáčí na střeše obchodního centra Miramar Entertainment Park v Ta-č’ v obvodu Čung-šan, otevřeného roku 2004. Má průměr asi 70 metrů, dosahuje zhruba 100 metrů nad ulici a z jeho kabin je výhled na řeku Ťi-lung, ranvej letiště Sung-šan a kopce Nej-chu.

Budova prezidentského úřadu v obvodu Čung-čeng byla dokončena roku 1919 jako úřad japonského generálního guvernéra Tchaj-wanu a od roku 1950 v ní sídlí prezident Čínské republiky. Její průčelí z červených cihel a kamene s 60 metrů vysokou centrální věží hledí na bulvár Ketagalan; části přízemí jsou ve všední dny dopoledne přístupné na prohlídky s průvodcem s dokladem totožnosti s fotografií.

Muzeum výtvarného umění Tchaj-pej, otevřené roku 1983 v obvodu Čung-šan, bylo prvním muzeem moderního a současného umění na Tchaj-wanu. Jeho bílá budova z naskládaných, do sebe zapadajících kvádrů stojí vedle parku Expo, ukazuje tchajwanské umění od 20. století po současnost i mezinárodní výstavy a pořádá Tchajpejské bienále.

Si-men-ting je pěší nákupní a zábavní čtvrť v obvodu Wan-chua, založená za japonské vlády jako první zábavní čtvrť Tchaj-peje. Ulice kolem stanice Si-men lemují módní obchody, kina, pouliční jídlo a tetovací salony a osmiboký Červený dům z roku 1908, bývalá tržnice, dnes hostí divadlo a stánky s řemesly.

Konfuciův chrám v Tchaj-peji v obvodu Ta-tchung postavil v letech 1927 až 1939 v jihofuťienském stylu mistr řemeslník Wang I-šun jako náhradu staršího chrámu zbořeného za japonské vlády. V jeho síni Ta-čcheng není Konfuciova socha, jen pamětní tabulka, a každoroční obřad 28. září připomíná jeho narozeniny.

Chrám Pao-an v Ta-lung-tungu v obvodu Ta-tchung založili v 18. století přistěhovalci z Tchung-anu ve Fu-ťienu a je zasvěcen Pao-šeng Ta-timu, zbožštělému lékaři. V 90. letech byl obnoven, za což roku 2003 získal cenu UNESCO za asijsko-pacifické kulturní dědictví, a je známý řezbami, nástěnnými malbami a kulturním festivalem Pao-šeng každé jaro.

Ulice Ti-chua v Ta-tao-čchengu v obvodu Ta-tchung byla v 19. století obchodní ulicí říčního přístavu a lemují ji kupecké domy ve fu-ťienském, barokním a modernistickém stylu z let 1850 až 1930. Obchody dál prodávají sušené zboží, čínské byliny a látky, vedle kaváren a obchodů s designem, a v polovině ulice stojí chrám boha města Sia-chaj.

Chrám Lung-šan v Mang-ka v obvodu Wan-chua založili roku 1738 osadníci z Fu-ťienu a byl několikrát přestavěn, naposledy po bombardování v roce 1945. Jeho síně s vyřezávanými kamennými sloupy s draky a střechami plnými keramických postav jsou zasvěceny buddhistické bohyni Kuan-jin a taoistickým a lidovým božstvům a věřící sem přicházejí po celý den.

Noční trh Š’-lin kolem tržnice Š’-lin u stanice Ťien-tchan je největší noční trh v Tchaj-peji a jeho počátky sahají do roku 1909. Stánky a malé obchody prodávají pouliční jídlo, jako jsou ústřicové omelety, smažené kuřecí řízky a pepřové bochánky, a také oblečení, hry a domácí potřeby, a v suterénní jídelně jsou desítky stánků s vařeným jídlem.

Úřední rezidence v Š’-linu byla domovem Čankajška a Sung Mej-ling od roku 1950 až do jeho smrti v roce 1975. Dvoupodlažní hlavní dům si zachoval vybavení a je přístupný při prohlídkách v pevných časech, zatímco okolní zahrady s růžovou zahradou, kaplí a čínskou zahradou jsou otevřeny jako veřejný park.